Z Evropy do Evropy
"Na cestě zpátky do Evropy nám zbývá několik dnů, pár hodin. Metry ne, v Evropě jsme a byli jsme vždycky. Jen nás od toho evropanství soudruzi bolševici na mnoho let jaksi vystředili. Kromě ohňostrojů, několika koncertů a proslovů od někoho optimistických, od jiného trochu bitter, to v jízdním řádu našich problémů ani nepostřehneme, že jsme v Evropě. Že jsme v jiném řádu, to ano."...tak začíná fejeton Jiřího Tomáše Blažka ...
...V řádu mnohokulturním, s převažujícím vlivem kultury takříkajíc západní. V řádu evropanství, které šlo od feudalismu k demokracii a zůstalo u ní bez totalitní zkušenosti. Ano, Hitler také přišel se socialismem, ale tomu německému pokusu o totalitní svět se Evropa a svět ubránily. V řádu většího práva i větších povinností. Suverénně, protože jestli někdo ztratí část suverenity, budou to naši vedoucí ve vládě a na Hradě. Ti někteří zjistili už dávno, že v Evropě se opravdu přijde na to, a přijdou na to i prostí občané, že právě oni přestanou být velkými šéfy pupku světa, že budou muset respektovat partu. Někteří to v zájmu občanů chápou, někteří ne. Nemusíme s nimi souhlasit, ale rozumějme jejich postoji, a zde nejvíce Václavu Klausovi; píseček mu sice nikdo nebere, ale bude muset otevřít branku a pustit na jeho hřiště i jiné. Ono to není jeho hřiště, víme, ale u nás, v Habsbursku to tak někteří berou.
Tak nějak bez nepřetržitého dokazování svého vlivu si to lidé, kteří se v moci omočili, nedovedou představit. Miloš Zeman to předvádí dost průhledně, když po měsících dobrovolné a jím samotným neustále vychvalované izolace nevydržel bez kamer a mikrofonů těch jím pohrdaných novinářů, kteří jsou, ať se na to dívá jak chce a z které strany libo, trampolínou k věhlasu, převodovou pákou k ovládání lidu. Na Vysočině měl klid, ale jak se ukázalo, až přílišný. Zjistil, že republice nechybí tolik, jak si představoval. A chlapecky se nyní mýlí, že zájem o něho vzroste, když začne diktovat demokratické straně podmínky jednotlivce. Byl nepopiratelně velký m chlapíkem. Zůstal by jím, kdyby se nesnažil být chlapíkem ještě větším. V tomhle to mají chlapíci od moci podobné. Neměl jsem Miloše Zemana moc rád, ale za řadu věcí jsem si ho vážil. Totéž platí i o Václavu Klausovi. Jsou velkými osobnostmi a zůstaly by jimi provždy, kdyby se tak zarputile nesnažili o to, být ještě většími. Nadlimitními.
Za pár hodin budeme v Evropě. Bez pasu. Bez pasu, ale raději si ho s sebou ještě berte, říkají úředníci. Cožpak o to, Němci to vědí, tam problémy nebudou, ale do Portugalska, přes celou Evropu, se bez pasu zatím nevydávejte. No, nejsme tak velcí, ani všichni ani jednotlivě, aby před námi padli na zadek. Jsme hodně dobří, my Česká republika. Ale nejsme pupek a písky jsou teď vážně společné.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
