Znáte hormon cvičení? V lidském těle umí dát do pohybu leccos a patrně chrání i před demencí

V roce 2012 zveřejnil vědecký tým Harvardovy univerzity vedený Brucem Spiegelmanem objev nové látky bílkovinné povahy, jejíž koncentrace ve svalech stoupala po fyzické námaze. Výzkumníci zjistili, že oddělená menší část této látky se ze svalů uvolňuje do krevního oběhu. Odtud putuje do tukové tkáně, kde ovlivňuje určitý typ tukových buněk, které tuky neskladují, ale přeměňují je na teplo. Mohlo by se jednat o mechanismus, který by vysvětlil blahodárný vliv pravidelného pohybu na prevenci obezity. Vědci tento „odštěpek“ nazvali irisin na počest starořecké bohyně Iris, která kromě jiného byla poslem nejvyššího boha Dia a jeho manželky Héry.

Irisin jako „hormon pohybu“. Existuje vůbec?

Objev vzbudil velký zájem populárních médií, která ho začala označovat jako „hormon pohybu“ nebo „hormon cvičeni“. A začala spekulovat o možnosti, že by irisin v budoucnu v nějaké podobě, třeba potravinového doplňku, mohl sloužit jako náhrada pohybu pro ty, kteří ho vykonávat nemohou nebo nechtějí.

MUDr. Miroslav Šuta|foto:Rostislav Duršpek, Český rozhlas Plzeň

Zájem o irisin podpořil také výzkum, který ukázal, že myši s vyšší hladinou této látky v těle se snáze vypořádávaly s vyšší dávkou glukózy a navíc méně přibraly na váze.

Studená sprcha, která prudce zchladila nadšení vědců i laické veřejnosti, přišla na jaře roku 2015. Mezinárodní vědecký tým složený z expertů z Německa, USA, Norska a Švýcarska zveřejnil v časopise Scientific Reports kritický článek, ve kterém označil irisin spíš za mýtus než za látku, která by v těle vznikala při cvičení. V článku doložili své zjištění, že objevitelé irisinu využívali ve svém výzkumu protilátek, které nebyly specifické a vázaly se jen na určitou část jeho molekuly. Výsledky měření irisinu proto mohly být zkresleny reakcemi protilátek s jinými látkami. Kritici navíc namítali, že koncentrace irisinu naměřené v krvi i její nárůst po cvičení jsou příliš nízké, na hranici pouhé nečistoty vzorku.

Přesnější metody vedly k novým objevům

Tým objevitelů irisinu se ale kritikou nedal zdeptat a rozhodl se najít přesnější metodu jeho stanovení v těle. Usilovnou prací se podařilo prokázat irisin v lidské krvi za pomoci velmi citlivé metody hmotnostní spektrometrie. Tímto krokem nejen přesvědčili většinu vědecké komunity o významu svého objevu, ale navíc otevřeli cestu k ještě zajímavějším výzkumům účinků irisinu v těle.

Čtěte také

Nevozte děti do školy. Možná budou nosit lepší známky

Podařilo se jim objevit molekuly v cílových tukových buňkách, na které se „hormon cvičení“ váže a které se označují jako receptory. Jejich existence naznačuje, že daný typ buňky bude na látku nějakým způsobem reagovat. Později vědci našli podobné receptory také v kostech. Naznačuje to, že irisin by mohl být také látkou zprostředkovávající změny v kostech, které pohybová aktivita vyvolává. V pokusech na myších pak výzkumníci z Harvardu ukázali, že hladina irisinu souvisela s mírou řídnutí kostí, což by možná do budoucna mohlo otevírat cestu k prevenci nebo léčbě další civilizační choroby – osteoporózy.

Pohybem proti demenci?

Stejný tým vědců z Harvardovy univerzity také zjistil, že zvýšená hladina irisinu zvyšuje v mozku tvorbu bílkoviny označované zkratkou BDNF. Ta chrání nervovou tkáň před degenerativními změnami, ke kterým dochází například při Parkinsonově nebo Alzheimerově chorobě, což by mohlo ukazovat na to, jak pravidelný pohyb přispívá k zachování duševních schopností i ve stáří.

V roce 2021 zveřejnili vědci výsledky pokusů na myších, které ukazovaly, že „vypnutí“ genu pro tvorbu irisinu vedlo k tomu, že pohyb neměl vliv na mozkové funkce pokusných zvířat. Po opětovném „zapnutí“ genu se tělesnou aktivitou výkonnost mozku myší zvýšila. Vědci také vyzkoušeli u myší s Alzheimerovou chorobou zvýšit hladinu irisinu za pomoci genové terapie a skutečně se jim podařilo schopnosti myšího mozku zvýšit.

Člověk není myš, ale přiměřený pohyb zdraví pomáhá

Nové poznatky o tom, jak „hormon pohybu“ ovlivňuje metabolismus tuků a cukrů, kvalitu kostí nebo výkon mozku, jsou velmi zajímavé. Nicméně od pokusů na myších je k praktické aplikaci u člověka daleká cesta a není zaručeno, že bude úspěšná. Každopádně víme více o tom, jakým mechanismem pravidelný pohyb blahodárně působí na zdraví.

Čtěte také

Čím větší obezita, tím vyšší riziko některých nádorů

Světová zdravotnická organizace na základě analýz expertů doporučuje, aby dospělí trávili během týdne minimálně 150 minut (tedy dvě a půl hodiny) středně intenzivní aerobní fyzickou aktivitou nebo alespoň 75 minut intenzivní aerobní aktivitou. Může jít například o svižnou chůzi, jízdu na kole, plavání, jízdu na běžkách, běžné práce na zahradě nebo společenský tanec.

Lékaři ale raději doporučují dvojnásobnou dávku pohybu, tedy 5 hodin týdně středně intenzivního nebo dvě a půl hodiny intenzivního pohybu. Podle lékařských studií totiž více času stráveného pohybem může přinášet zdraví více prospěchu.