Hrozba, kterou okem nevidíte. Ultrajemný prach výrazně škodí zdraví

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vdechování znečišťujících látek (ilustrační foto)

Lékaři v posledních letech věnují stále víc pozornosti ultrajemným prachovým částicím, protože jsou schopny pronikat do nejjemnějších dýchacích cest i plicních sklípků. Dokonce mohou podobně jako vdechnuté plyny prostupovat do krevního řečiště, následně být krví roznášeny po těle a poškozovat jednotlivé orgány lidského těla. Odborníci se přitom zaměřili i na mozek.

Nanočástice prachu vznikají typicky třeba při kouření cigaret, ve spalovacích motorech osobních i nákladních automobilů, stavební techniky, lodí či letadel, ale také při spalování uhlí nebo dřeva v běžných kamnech nebo krbech. Významným zdrojem ultrajemného prachu mohou být i průmyslové provozy jako koksovny nebo třeba vypalování staré trávy či pálení starého listí. Setkat se s ultrajemnými částicemi můžeme i v interiérech, například v provozovnách rychlého občerstvení, kde vznikají při smažení nebo fritování. Místnost si můžeme ultrajemným prachem zamořit ale také elektronickými cigaretami, zapálenými svíčkami nebo třeba vánočním františkem.

Problém s dieselovými auty

Ve městech je významným zdrojem ultrajemného prachu hlavně automobilová doprava. Proto byly zavedeny normy pro emise aut s dieselovými motory. Novější vozy byly povinně vybaveny speciálními filtry (DPF), které jsou schopny drtivou většinu ultrajemného prachu zachytit. Bohužel řada motoristů si tyto filtry dává z aut nezákonně vymontovat. V takovém případě může automobil vypouštět obrovské množství ultrajemného prachu a ohrožovat tím zdraví lidí v okolí.

Kolik ultrajemného prachu běžně dýcháme?

Na rozdíl od větších prachových částic není doposud pro ultrajemný prach stanoven závazný limit a navíc se zatím také neměří rutinně. Znečištění ultrajemným prachem se nevyjadřuje (na rozdíl od většího prachu) v mikrogramech na metr kubický, ale v počtu částic na kubický centimetr. Na méně znečištěných místech se obvykle vyskytuje několik tisíc prachových nanočástic v cm3, na více znečištěných místech může jít o desetitisíce částic na cm3. V extrémních případech, třeba při jízdě za nákladním automobilem nebo autobusem bez prachového filtru, může jít i o více než milion částic prachu na centimetr krychlový.

Zánětlivé změny v organismu i riziko nemocí srdce a cév

Už existuje dostatek lékařských výzkumů, které hodnotí krátkodobé vlivy vdechování ultrajemných prachových částic na zdraví. Zhodnocení několika desítek takových studií, které bylo provedeno během roku 2019, potvrzuje, že ultrajemný prach představuje riziko pro vznik zánětlivých změn v organismu, onemocnění dýchacího ústrojí, zvýšení krevního tlaku a další změny srdečně-cévního systému.

Studií dlouhodobých účinků vdechování ultrajemného prachu má medicína doposud k dispozici podstatně méně, a proto jejich výsledky nelze považovat za dostatečné důkazy. Nicméně studie naznačují řadu možných závažných onemocnění, které by mohly souviset s vdechováním ultrajemného prachu.

Jak malý je ultrajemný prach?
Běžně se měří hlavně znečištění prachem, které je označován jako PM10 a představuje všechny částice menší 10 mikrometrů. Jako jemný prach neboli PM2,5 se označují částice menší než 2,5 mikrometrů. Jako ultrajemný prach neboli PM0,1 se pak označují částice o velikosti menší než 100 nanometrů. Pro srovnání průměr lidského vlasu se pohybuje zhruba v rozmezí 50 až 70 tisíc nanometrů. Utrajemný prach je tedy zhruba 500 až 1000krát menší než průměr lidského vlasu.

Poškození mozku prachem?

Před několika lety vědci prokázali, že nanočástice prachu nemusejí projít jenom plícemi, aby se dostaly do lidského těla. Výzkum ukázal, že tyto částice mohou vstupovat z dutiny nosní podél vláken čichového nervu přímo do mozku. Pokusy na zvířatech prokázaly, že vystavení ultrajemnému prachu, který se běžně vyskytuje na ulicích, bylo schopno u myších mláďat ovlivnit vývoj mozku. Některé epidemiologické studie prokázaly vztah mezi mírou znečištění ovzduší ultrajemným prachem a výskytem neurodegenerativních onemocnění jako Alzheimerova a Parkinsonova choroba u starších lidí.

Počátkem listopadu 2019 pak kanadští vědci zveřejnili studii, které analyzovala výskyt nádorů mozku v Torontu a v Montrealu a hledala možnou souvislost se znečištěním ovzduší. Výzkum nenalezl vztah mezi znečištění jemným prachem (PM2,5) ani oxidem dusičitým (NO2). V městských oblastech více znečištěných ultrajemným prachem ale nalezl vyšší výskyt zhoubných nádorů mozku. Autoři studie však upozorňují, že jejich výsledky musí v budoucnu potvrdit další výzkumy.

Dočkáme se limitu pro ultrajemný prach?

Vážnost problému, který pro lidské zdraví představuje znečištění ovzduší prachem, si uvědomuje i Světová zdravotnická organizace (WHO). V roce 2013 doporučila zpřísnit evropskou politiku ochrany ovzduší, včetně zpřísnění limitů pro jemný prach. Nově pak také doporučila zavést systematické měření počtu ultrajemných prachových částic a do budoucna i stanovení patřičných limitů.